Přeskočit navigaci.
Jste zde: Úvodní stránka > Poradenství > Příspěvek na péči

Příspěvek na péči

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, dále v textu jen Zákon, je účinný od 1. 1. 2007 a (mimo jiné) stanovuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci, a to prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Zákon byl několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 206/2009 Sb. a zákonem č. 366/2011 Sb. Se Zákonem je provázána jeho prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb. (dále jen Vyhláška).

Na úvod několik základních pojmů:

Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (§3 písmeno c) Zákona)
Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.
Zdravotní postižení (§3 písmeno g) Zákona)
Za zdravotní postižení se považuje tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.
Příspěvek na péči (§7 Zákona)
(1) Příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

(2) Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1 nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu 7a); nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu 7b) poskytována zdravotní péče formou ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu.

(3) Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku.

(4) O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.

Jak se posuzuje stupeň závislosti a z toho plynoucí nárok na příspěvek na péči:
Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopise Ministerstva práce a sociálních věcí nebo se zahajuje z moci úřední. Žádost o příspěvek se podává na obecní úřad obce s rozšířenou působností v místě trvalého bydliště žadatele. Žádost podává přímo žadatel nebo jeho zástupce.
Po podání žádosti o příspěvek následuje proces posouzení stupně závislosti na pomoci jiné osoby, který zahajuje sociální pracovník. Sociální pracovník provede sociální šetření v prostředí, kde žadatel žije, tj. i v pobytovém zařízení a zkoumá, jak je žadatel soběstačný a schopný samostatného života.
Po provedení sociálního šetření se bere v úvahu nepříznivý zdravotní stav žadatele. Na základě vyjádření praktického i odborných lékařů, případně funkčního vyšetření, jej vyhodnotí posudkový lékař úřadu práce v místě bydliště žadatele, který hodnotí funkční dopady zdravotního stavu na schopnost žadatele pečovat o sebe a být soběstačným a vychází přitom z výsledku sociálního šetření. Lékař úřadu práce bude ve většině případů pracovat se zdravotní dokumentací žadatele; žadatel může být vyzván, aby se podrobil speciálnímu lékařskému vyšetření.
Pokud se žadatel odmítne podrobit některé z výše uvedených procedur, tj. nedá písemné svolení nebo neumožní provedení sociálního či zdravotního posouzení, pak ztrácí možnost získat příspěvek na péči.
O přiznání příspěvku rozhoduje (na základě výsledku posouzení stupně závislosti) ve správním řízení Krajská pobočka úřadu práce.

Příjemce příspěvku je povinen využívat příspěvek na zajištění potřebné pomoci osobou blízkou nebo asistentem sociální péče uvedeným v § 83 Zákona nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1 Zákona nebo dětským domovem, anebo speciálním lůžkovým zdravotnickým zařízením hospicového typu.

ZPŮSOB HODNOCENÍ SCHOPNOSTI ZVLÁDAT ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ POTŘEBY
Sociální pracovník a lékař hodnotí schopnost osoby zvládat základní životní potřeby podle 10 KRITÉRIÍ ZÁKLADNÍCH ŽIVOTNÍCH POTŘEB, které jsou uvedeny v §9 Zákona a blíže specifikovány v příloze č. 1 Vyhlášky.

Mobilita
Osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových.

Orientace
Osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.

Komunikace
Osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.

Stravování
Osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim.

Oblékání a obouvání
Osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

Tělesná hygiena
Osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

Výkon fyziologické potřeby
Osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.

Péče o zdraví
Osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. (Schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem.)

Osobní aktivity
Osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

Péče o domácnost
Osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek. (Schopnost zvládat základní životní potřebu se nehodnotí u osob do 18 let věku.)

Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu.

Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 Vyhlášky, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Při hodnocení základních životních potřeb pro účely stanovení stupně závislosti se základní životní potřeby, u nichž bylo zjištěno, že je osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat, sčítají.

ROZDĚLENÍ OSOB DO STUPŇŮ ZÁVISLOSTI PODLE VÝSLEDKU POSOUZENÍ SCHOPNOSTI ZVLÁDAT ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ POTŘEBY

Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
  a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby,
  b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb,
  c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb,
  d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb,

a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
  a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,
  b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,
  c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb,
  d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,

a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

Počet úkonů, které hodnocená osoba nezvládá, určuje, do jakého stupně závislosti bude žadatel zařazen a rovněž určuje výši příspěvku na péči (první sloupec výše měsíčního příspěvku na péči pro osobu do 18 let věku / druhý sloupec pro osobu nad 18 let věku):
a. stupeň I (lehká závislost)              3.300 / 880 Kč měsíčně,
b. stupeň II (středně těžká závislost) 6.600 / 4.400 Kč měsíčně,
c. stupeň III (těžká závislost)            9.900 / 8.800 Kč měsíčně,
d. stupeň IV (úplná závislost)          13.200 /13.200 Kč měsíčně.

OPRAVNÉ PROSTŘEDKY
Proti rozhodnutí krajské pobočky úřadu práce je možno podat odvolání. O odvolání proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce rozhoduje podle §28 Zákona ministerstvo.

Výše uvedené informace jsou stručným shrnutím problematiky přiznání a vyplácení příspěvků na péči. Pro upřesnění, detaily a další informace doporučujeme si pročíst zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a vyhlášku č. 505/2006 Sb. v platných zněních.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek